Všechno začalo už v neděli 21.6.2015 večer, kdy mě Honza vyzvedával se všema kuframa v Plzenci, že se pojedeme ještě rozloučit s Vláďou a s Kačkou (Jeníkův bratr a švagrová). U Honzy doma na nás čekali ještě maminka s Jirkou, se kterými jsme večer chtěli taky ještě naposledy posedět. To už jsem začínala tušit, že moc spánku si tu poslední noc neužijeme. Kdo Honzu zná, už tuší, že ne, Honza ještě neměl sbaleno. S loučením s nejbližšími jsme skončili zhruba kolem půlnoci. Letadlo nám letělo z Prahy v pondělí v 7 ráno, pan ing. Techl senior nás vyzvedával ve 3 ráno, abychom vše v klidu stihli. Jenda ještě do dvou vesele pobíhal po baráku, a když jsme ve čtvrt na tři ulehli, po půl hodině koukání jsme usoudili, že dneska se spát asi nebude.

Ve tři ráno jsme společně s Martinem a tatím Techlem vyrazili na letiště, kde jsme se ještě naposledy rozloučili a vyfotili. Pak už jsme vyrazili k check-inu a k bráně, nasedli jsme do letadla do Amsterdamu a rovnou to aspoň na tu hodinu zalomili. V Amsterdamu jsme pak měli dlouhých 6 hodin na přestup na letadlo do Bangkoku. Naštěstí jsme si ale našli pohodlná lehátka (i když na tom nejrušnějším místě na letišti), a tak jsme mohli zase dospávat náš deficit. Po poledni jsme vyrazili na něco k snědku, a i přes moje prostesty jsme si k tomu pustili “District 9”. Nejhorší film, kterej jsem kdy v životě viděla!

Pak už ale byl čas nastoupit na palubu China Airlines a vyrazit do Thajska. Po dlouhých 11ti hodinách jsme v 8.30 ráno místního času dorazili na místo, a po první hádce, zda do hotelu vyrazit taxíkem (já) nebo mhd (Honzík), jsme vyrazili na metro. Obtěžkáni dvěma obrovskýma kuframa, příručníma batohama a jednou krosnou. Problém nastal u přestupování na další linku, kde jsme měli asi kilometr jít pěšky přes ulice Bangkoku. Ovšem, kdo nikdy nebyl v Bangkoku, neví, kolik je tam lidí. Jak jsou uličky úzké. Kolik je tam aut, skútrů a autobusů. Jaký je tam i v monzunovým období horko a dusno! Inu, zhruba po 15 minutách cesty to Honza vzdal (kdo si myslí, že já už jsem touhle dobou reptala, mýlí se – já jsem se tiše usmívala, a věděla, že to přijde) a začal hledat taxíka. Nevím, asi se ještě nepoučil, že ženská má vždycky pravdu…

Náš hotel byl naštěstí čistý a klimatizovaný, takže sprcha a postel nás zachránila od nejhoršího. Po odpočinku jsme vyrazili na krátkou procházku po městě, kde jsme se dlouho odvažovali dát si něco k jídlu, ale vzhledem k teplotám jsme brzo vyrazili zpět na pokoj a do postele, protože probdělá noc a časový posun si žádal své.

Druhý den jsme strávili prozkoumáváním Bangkoku, ochutnáváním jídla na ulici, vyzkoušeli jsme si i jízdu místními autobusy (zdatně jsme to zvládli i přes absenci názvů autobusových zastávek v latince) a večer nás čekala soukromá prohlídka nočního Bangkoku na kole. Mohli jsme si tak projet nejnavštěvovanější místa za tmy, krásně osvětlená a bez turistů. Dokonce jsme se dostali i na noční květinový trh, což je zážitek sám o sobě. Doslova miliony kytek na jednom místě! Naše první myšlenka byla “to se nemůže prodat!” – ale v Bangkoku je asi dostatek lidí i pro tenhle trh. Thajci používají květiny jako úlitby bohům, nebo si je kupují pro štěstí.

Takhle jsme zakončili náš poslední den v Bangkoku, protože druhý den ráno nás čekala cesta na Ko Chang, malý ostrůvek na jihovýchodě Thajska.