Po dvou dnech v Bangkoku jsme se rozhodli, že 48 hodin v hlavním městě nám budou bohatě stačit a vydali jsme se na cestu na ostrov Ko Chang, který se nachází na jihovýchodě Thajska, kousek od hranic s Kambodžou.
Pětihodinovou cestu thajským rozhrkaným autobusem jsme hravě zvládli, a po půlhodince na trajektu jsme konečně přistáli na ostrově, kde jsme chytili hromadného taxíka. Jelikož už se stmívalo, po ubytování jsme nemeškali a vyrazili na zaslouženou večeři – aneb na první z mnoha kari na Ko Changu “U Holek” – tak jsme přejmenovali naši oblíbenou restauraci.
Bohužel téměř celé dva následující dny propršelo (nene, žádný letní deštíky, ale zato pořádný thajský slejváky – monzunové období muselo dostát svému názvu), a tak jsme čas trávili povětšinou sledováním – nebo spíš maratonem – seriálu Hannibal. Když se počasí konečně umoudřilo, rozhodli jsme se půjčit si skútr u místního pána s opičkou (“Hele, Honzí, ten pán tu má přivázanou opici!” “Nene, to je pes… Tyvogo, to je fakt opice!”) a konečně jsme mohli ostrov trochu prozkoumat. Obhlídli jsme místní nejdelší pláž, výběhy se slonama a podívali se do nových restaurací (a kamarádili se s místníma pejskama, jako již tradičně).
Třetí den na Ko Changu konečně vysvitlo sluníčko, načež jsme plní nadšení vyrazili na pláž na koupando, kde jsme se samozřejmě hned spálili. A ještě k tomu nás poštípaly “beach flies”, takže každý z nás měl na těle asi 50 miniaturních štípanců, který svěděly jako blázen.
S loučením s nejbližšími jsme skončili zhruba kolem půlnoci. Letadlo nám letělo z Prahy v pondělí v 7 ráno, pan ing. Techl senior nás vyzvedával ve 3 ráno, abychom vše v klidu stihli. Jenda ještě do dvou vesele pobíhal po baráku, a když jsme ve čtvrt na tři ulehli, po půl hodině koukání jsme usoudili, že dneska se spát asi nebude.